Drago Jančar: A láska samotná

Nový román nejpřekládanějšího slovinského autora: osudová setkání, Mácha, Byron, gestapo v kulisách Mariboru.

(Z překladatelského tlumoku: jedny z významných motivů, které románem procházejí, jsou citace z mnoha básníků, mezi nimiž hraje důležitou roli také Máchův Máj. Tož to se překládalo dobře.)

Valentin stál ve večerní tmě pod kaštanem na konci její ulice. Poslouchal šumění deště na listech stromů, kapky vody pomalu stékaly po kmeni. Její ulice, nikdy jí neřekl jinak. Byly časy, kdy měl rád každý dům v téhle ulici, dlouhou alej, trávníky mezi chodníkem a dlažbou, po které tu a tam projela kola automobilu, okna domu, v němž bydlela, zelenkavou fasádu, kamennou zídku před vchodem, chodníček ke dveřím, po němž chodívala. Kde je tomu všemu konec, napadlo ho, kde to všechno je, jako by to byl nějaký dávný čas, byť ten čas nebyl daleko, čas jara, májový čas, májových hrdliček hlas. Když chodívali na vrch svatého Urbana a recitoval jí Máchu, všichni ho uměli nazpaměť, každé jaro si šeptali jeho verše, on je nešeptal, smál se, když se posadili pod břízku, a říkal, byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas – kde borový zaváněl háj. Ty jsi břízka, řekl, já borovice: tam bříza k boru, k bříze bor se kloní. Vlna za vlnou potokem spěchá… Vře plnou – v čas lásky – láskou každý tvor. Všichni studenti z gymnázia tu báseň znali, i ona ji uměla nazpaměť, ale dovolila, aby ji recitoval on, chtěla ji slyšet stále znova. A když byl v Lublani, psala mu: vzpomínáš na Máchu, vzpomínáš na náš máj? Pod kvetoucí jabloní. Nebyla to jabloň, byla to bříza…

Vydalo nakladatelství Kniha Zlín, 2023